Tři kapely, které představují vždy zcela jiný pohled na současný hardcore. Od silové energobomby, která ostří riffy thrashmetalovým brouskem, přes melodičtější polohy reprezentované britskými HIGHER POWER, až po matematické industriální šílenství, které si dokáže propůjčit i numetalové prvky. Očekávám pot, krev a nějaký ten vyražený zub.

Vykopávající kalifornská úderka DRAIN odpálila koncert ve velkém stylu. Přesně si pamatuji první sekundy před koncertem, kdy se s foťákem krčím těsně u sedmičkovského podijka a kámoš mě opouští se slovy „ty vole jdu pryč, nechci přijít k úrazu“. Otočím se a je mi jasné, že připravené legie rozcvičujících se ninja-moshers budí respekt na první pohled. A DRAIN jsou přesně tím stylem hudby, která dokáže člověka vyhecovat k hodně zběsilým pohybům. Od první sekundy se sedmičkou valí tsunami energie a také naprosto skvělého zvuku. Sedmička má obecně vždy solidní zvukový standard, ale DRAIN měli zvuk naprosto krystalický. Nepřeřvaný, křišťálově čistý, řezavý. Mám hlavu kousek od repráku a nemusím ani použít ucpávky, ale přesto má celek dostatečný akustický tlak. Sam Ciaramitaro všude pobíhá jako motorová myš, pot z něj leje proudem a do zad se mu opírá thrash hardcorový fusion v tom nejlepším powertripovském stylu. Neskutečný koncert, u kterého mě iritovalo snad jen to, že Sam snad v každém proslovu připomíná, z jakého státu USA jeho kapela pochází, zvláště, když většina skladeb pochází z dva roky starého alba „California Cursed“.

Druzí přichází HIGHER POWER ze Yorksherského Leedsu. Ti zdaleka nedisponují tak prudce tepající energií, ale tento nedostatek vyrovnávají dobrou náladou. Už před koncertem při zvukovce to byl jeden vtípek za druhým a good vibes trvají i při koncertu, který začíná skladbou „Can't Relate“ z pět let starého alba „Soul Structure“, následovanou novějším materiálem z desky „27 Miles Underwater“. Právě u druhé skladby „Seamless“ si všímám, že sluníčko kapely, zpěvák Jimmy Wizard, je zvukově trochu utopen. Což je na jednu stranu špatně, na druhou v některých částech melodických vokálů celkem fajn, protože jeho intonace v čistých pasážích nebývá z nejpřesnějších. Atmosféra je ale skvělá, Jimmyho mikrofon putuje chvílemi z ruky do ruky a jsou chvíle, kdy na něj naskáčou všichni z prvních řad.

Upřímně jsem byl zvědav, jak v této sestavě kapel budou fungovat VEIN.FM. Jejich hudba má přeci jen zcela jiný základ. Kličkuje slalom mezi hutnými metalovými riffy koketujícími s industriálem a přes hardcorové prvky a mathcorové divočiny přerůstá až do výrazně měkčích pasáží připomínajících kapely jako DEFTONES. Nakonec musím uznale pokývat hlavou. Zapadli naprosto skvěle. Bostonský žánrový mutant vykopl set titulní skladbou „Welcome Home“ ze svého posledního alba „This World Is Going to Ruin You“ a spustila se spoušť. Většina koncertního materiálu čerpala právě z této desky a ke svému debutu „Errorzone“ se obraceli jen sporadicky. Ačkoliv skladba „Rebirth Protocol“ byla do setu zatlučena hned jako druhá v pořadí. Řvoun Anthony DiDio si nepotrpí na nějaké dlouhé průpovídky mezi skladbami, a tak má celý koncert parádní spád. Noisové a industriální prvky tečou hlavně přes Benno Levine, který míchá rozličné pazvuky a samply na velkorysém stolku posazeném vedle bicích. Ale není jediný. Přichází i chvíle, kdy kytarista Jeremy Martin mučí své struny šroubovákem místo trsátka.

Zvuk má potřebný akustický tlak a je už o poznání víc nahlas. Odezva z publika divoká. Nejde přehlídnout moshery, kteří mají už v půlce setu bílá trička zbrocená nejen potem, nýbrž i krví. Snažím se vystopovat, odkud to teče, ale na konci setu je rudě označkována většina světlých trik v pitu. Koncert tří naprosto rozdílných kapel prověřil prostor strahovského svatostánku od podlahy po strop, po kterém lezlo hned několik stagediverů. Parádní akce.